Tak je to konečně tady. Už jsem pomalu přestávala věřit, že se to vůbec někdy stane a ono se to nakonec přece jen stalo. Vlastně se to děje právě teď....píšu svůj první opravdový příspěvek na svůj první opravdový blog! Kam až mi pamět sahá, toužila jsem psát a psala jsem, básničky, povídky, kraviny, myšlenky, smysly i nesmysly, ale vždycky jenom pro jeden až dva páry očí, pro moje šuplíky v dětském pokoji, pro moje úložiště v počítači, pro můj vlastní dobrej pocit, že píšu.... Toužila jsem psát knihu, opravdovou, v pevné vazbě, ne nějakou měkkou slátaninu, kterou si nakonec doma někdo zatopí v krbu. Ale co téma? Co by tak lidi chtěli číst? Co by je zajímalo, bavilo, chytlo za srdce? A co zápletka? A rozuzlení? Zkrátka jen samé otázky a odpovědi téměř žádné, v hlavě milion začátků, ale žádná pokračování, žádné závěry.... A pak se najednou o největší zápletku postaral život sám.... Bylo 30.ledna nového roku 2019, když jsem se pod tíhou okolností rozhodla navštívit Centrum krizov
Komentáře
Okomentovat