Poetka, báseň
Zase to ráno...
Máš tak hebké dlaně,
že chci dát ty své na ně
a prsty se proplétat
až na samý okraj Tvé propasti...
Pak v Tobě se ztratím,
už se zpátky nevrátím,
stádo mých divokých koní
svými kopyty cestu si proklestí...
Svým dechem mě hýčkáš,
slovy hladíš mi líčka,
jsem najednou jiná,
leč stále tak sama i uprostřed davu...
A nevím zda chápeš,
či taky jen tápeš
v ozvěnách myšlenek,
které závratnou rychlostí plní mi hlavu...
Komentáře
Okomentovat